Období, kdy lidé vykládali přírodu kolem sebe působením bohů, duchů apod., bylo vystřídáno dobou, kdy pro ni začali hledat racionální výklad. Staří Řekové byli na to připraveni tím, že přivedli ke značné dokonalosti schopnost abstrakce, zejména v geometrii. Uměli už pracovat s geometrickými útvary, které v čisté podobě nikde neexistují (přímka, kružnice atd.) tak, že stanovili to společné a podstatné pro určitou skupinu navzájem podobných předmětů (napnutý provaz – stéblo obilí → úsečka, kolo vozu – tvar slunečního kotouče → kružnice) a některé jejich vlastnosti zidealizovali, tj. považovali za přesně definované (např. konstantní poloměr kružnice), příp. limitovali k nule (tloušťku čáry), příp. k nekonečnu (např. délku úsečky → přímka).First the nature and nature phenomena were explained as deeds of gods, ghosts, etc. This was replaced with attempts to find some more rational proofs. Old Greeks were famous for their improvements in abstraction, mainly in geometry. They worked with objects without real form (lines, circle, etc.) in such way that they tried to find some common properties of similar items (stretched rope – haulm of grain → abscissa, wheel of cart, shape of sun → circle) and stated some of them exact defined, like constant radius, or limited to zero (thickness of line), or to infinity (length of abscise-line).

• Přečtěte si celý článek (PDF, 312,6 kB)
• Vytiskněte si článek (PDF, 370,3 kB)